Ego a vyšší vědomí

Při cestě za duchovním růstem hraje velkou úlohu uvědomění si rozdílu mezí Egem a Vyšším vědomím, často nazývaným také Střed nebo Pravé Já.

Co je Ego? Je to náš obranný mechanismus, jakási slupka, kterou jsme si vytvořili kolem svého Středu. Když se narodíme, naše Ego ještě není vytvořené. Vzniká postupně, tím jak si uvědomujeme sami sebe a jsme nuceni zpracovávat vlivy z okolního prostředí. Pomáhá nám přežít. Děti v prenatálním a velmi nízkém věku po narození vnímají podvědomě velmi intenzivně vše, co se kolem nich děje. Ať již jde třeba o pocit hladu nebo nevšímavosti rodičů, dítě si podvědomě vytváří obranné mechanismy, které ho mají příště před dalším podobným zraněním ochránit. Postupně se z těchto obranných mechanismů stanou návyky a my si je přestaneme uvědomovat a přijmeme je za vlastní. Bohužel se tím identifikujeme se svým Egem, které zastíní náš Střed a u většiny z nás převezme vládu nad naším životem. Máme pocit výjimečnosti, toho že máme svůj život pevně ve svých rukou a nemůže se nám nic stát. Zbytnělé Ego vytvoří narcistní obraz Nadčlověka, který pohrdá Bohem a nepotřebuje nic než sám sebe a neustálé uspokojování svých potřeb. Do velké míry by se pak dalo dát rovnítko mezi výrazy Ego a Ďábel.

Vystoupit ze svého Ega je velice bolestivý proces, pro duchovní růst ale naprosto nezbytný. Často můžeme nabýt dojmu, že už se jedná o pozitivní vlastnosti (ctnosti) a přitom jde o další past Ega. Silnou zbraní Ega je naše emoční tělo. Tímto pojmem rozumíme naše emoční reakce na jakékoli vjemy, ať již vnitřní nebo vnější. Jedná se např. o vztek, pýchu, smutek, ale i radost, zaujetí, nadšení atd. Těchto emocí se nikdy zcela nezbavíme, ale můžeme se naučit je poznat, prožít a nenechat se jimi strhnout k afektované reakci. A téměř vždy zjistíme, že se jedná o podvědomou reakci na základě zažitého vzorce. A ze vzorce se velice snadno může stát závislost. Závislostí máme všichni obrovské množství. Některé jsou triviální a nijak neohrožují naše zdraví a život, některé mohou mít fatální následky. Závislostí je jakékoli lpění - na sociálním postavení, na penězích, na životním stylu apod.

Vhodnými nástroji, jak se vymanit ze svého Ega je meditace a uvědomování si prosté přítomnosti (tady a teď). Ego by se dalo označit za parazita - čím víc jej “krmíme”, tím víc roste a stává se z něj diktátor. Nikdy se jej úplně nezbavíme, potřebujeme jej k životu stejně jako fyzické orgány těla. Snaha zbavit se Ega vede do slepé uličky, spíš jej musíme integrovat a kultivovat. Ego můžeme přirovnat k malému dítěti - pokud jej vhodnými prostředky vychováme a nezpůsobíme mu traumata, stane se z něj dobrý, spokojený člověk. Pokud je nevychováme, přeroste nám přes hlavu a bude nešťastné, naopak pokud ho budeme příliš omezovat, můžeme mu způsobit hluboká zranění na celý život. 

Když Ego začneme integrovat a přestaneme se podřizovat jeho diktátu, budeme postupně pozorovat, jak se měníme a začínáme se pomalými krůčky přibližovat k Vyššímu vědomí našeho Středu. Vyšší vědomí, Střed, Pravé já, Selbst, Bůh v nás, to všechno jsou termíny označující jádro našeho bytí. Nedá se zcela přesně popsat, jedná se spíš o stav ducha, kdy jsme sjednoceni sami se sebou, s ostatními bytostmi a s celým vesmírem. Je to jiný druh jistoty, ne rozumová jistota, ale intuiční, prostě víte. Dotknutí se svého Středu obvykle trvá velice krátce, ale i tento krátký okamžik je velmi blahodárný a osvěžující. A dost často začne velice rychle přebírat kontrolu naše Ego. Ale když už jsme jednou prožili pocit sjednocení se svým Středem, roste v nás obvykle touha znovu se ho dotknout.